|
>>>
MERŤÁK | 2012-11-13 >>>
 JONESTOWN
"s/t" | ADACTA "Amen"
split LP (2012 Adactive Records, Anarchist Black Cross Records,
Emergency Records, Hadesign, Nuclear Madness, Phobia Records, Vörös
Ördög)
Československý crustový žúr
S dlouhými podzimními večery
přichází konečně i recenze na desku, která mi doma leží už pěkně
dlouho a pořád ne a ne tu recenzi dopsat. Ono i vydání tohohle splitka
se připravovalo poměrně dlouhou dobu, a tudíž materiál není u obou
kapel z nejnovějších, i když je stále tím posledním, co obě kapely
nahrály. Jak Jonestown, tak Adacta jsou ve svých končinách zaběhnutými
crustovými matadory a není ani žádným tajemstvím, že obě kapely pojí
letité přátelství, takže si s chutí spolu tu a tam zahrají. No a když
někdy na podzim roku 2010 vyšlo bratislavské Adactě na CD jejich album
"Amen", kapela ohlásila, že materiál se celý dostane i na vinyl, a
právě vše vyjde v podobě split LP s kladenskými Jonestown. Co čert
nechtěl, vydání se nakonec protáhlo a LP vyšlo až letos na jaře.
Rozkládací obal je dělen napůl mezi obě kapely. Zatímco Jonestown
zvolili obrácený krucifix hozený mezi hromadu hřebíků, Adacta opět
použila motiv z CD, který však znatelně upravila a zahalenou ženu v
bílém, doplnili ještě mj. štěkající psi. Navíc je celý obal černobílý.
Inu, ať to vezmete z jedné nebo z druhé strany, moc pozitivní obrázek
na vás z obalu koukat opravdu nebude a je jasné, že podobná vize bude
i v samotné hudbě obou kapel. Ovšem při otevření a bližším ohledání
místa činu, tedy uvnitř rozkládacího obalu, padá na mě první zklamání.
Obě kapely zde sice mají kompletně napsané texty, ale třeba u Adacty
mi chybí překlady do angličtiny, které beru u tohohle žánru jako
povinnost, jelikož desky často kolují v nejrůznějších distrech po
Evropě a i zahraniční fandové si rádi přečtou, o čem daná kapela
vlastně zpívá. To Jonestown to mají jednodušší, protože kapela používá
výhradně angličtinu.
Na druhou stranu je naopak možná škoda sem
nedat i české překlady. Největší problém však jednoznačně shledávám v
celkově nevyvážené grafice vnitřku. Na jedné straně je skoro zcela
vyplněná stránka Adacty, tak že u dolního výčtu všech labelů se ten
spodní nevešel ani celý a druhá strana Jonestown je naopak zcela
zbytečně plná volného místa. Navíc je škoda, že ani jedna z kapel zde
neumístila žádnou fotografii, byť třeba z nějakého koncertu, ale
chápu, že některé kapely fotky na albech mít zkrátka nechtějí.
No a teď už něco málo i o obsahu drážek černého vinylu, jako první
bych si vzal stranu Jonestown. Nebudu se tajit tím, že právě Jonestown
dlouhodobě patří mezi mé oblíbené české crustové kapely a naživo jsem
je viděl už tolikrát, že to těžko dokážu vůbec spočítat. Na téhle
desce na vás kladenská grupa vypálí sedm pořádně nabroušených válů,
které se pohybují právě někde mezi crustem, metalem a melodickým
hardcorem. Je jasné, že kapela se nechává i nadále inspirovat
především švédskými a anglickými crustovými smečkami. Na téhle
nahrávce jsou však Jonestown více melodičtí a je zde více kytar, než
tomu bylo před několika lety na split sedmipalcích s kapelami Kohoutek
a Messerschmitt 109. Možná je to i tím, že kapela zkrátka hraje o
poznání lépe a pokud si dobře pamatuji, tak minimálně polovinu válů
jsem slyšel už před lety na koncertech, takže nějaké přehnané chyby a
kiksy jsou ty tam. Ze všech těch sedmi songů u mě jednoznačně
zvítězila melodická vypalovačka "Useless Bastard", to je opravdu
hitovka, kterou si mohu pouštět pořád dokola! Nadruhou stranu mě moc
baví i "Sin City" nebo "Peace", které jsou takovými klasikami
Jonestown. Navíc se mi líbí, že uvnitř obalu je pod každým textem i
něco málo slov o samotném textu, takže kdo ovládá angličtinu, může si
přečíst, co má vlastně každý vál vyjadřovat. V minulosti tohle dělalo
hodně kapel, dnes mi přijde, že se od toho upouští, což je škoda,
protože nejsem určitě jediný, kdo si rád přečte co daným textem kapela
míní. Možná by jen nebylo od věci nemít tam tolik pravopisných chyb.
Texty Jonestown jsou klasicky „crustové“, takže sociální
nespravedlnost, válka nebo sobeckost a arogance ze strany vládnoucích
elit. Za zmínku však určitě stojí i text k již zmíněné pecce "Useless
Bastard", který je věnován legendám jako Lemmy Kilmister a GG Allin.
Zkrátka Jonestown natočili hodně dobrý materiál, který staré fanoušky
jistě nezklame a k novým si cestu zajisté také najde. Doufám, že
kapela nebude s další nahrávkou příliš otálet a dám nám brzy k uším
zase něco ze své kuchyně - už teď se na to těším!
 Druhá strana
a s ní crust mängel z Bratislavy Adacta. Letos je to vlastně už šest
let, co Adactu opustila zpěvačka Simona, která svým uječeným vokálem
udávala jasný sound téhle smečky. "Amen" je tedy sice už třetí
studiovka od Adacty, ale první bez zpěvačky. Ovšem zpěvák Gargamel se
už několik let snaží s tímto faktem vypořádat se ctí a dává mikrofonu
co proto po svém. Myslím, že o změnách zpěvu u Adacty se toho napsalo
ve všemožných zinech už dost, takže nemá cenu to tady nějak zdlouhavě
rozebírat. Pokud jde o nové vály, tak kapela je víc metalovější a vím
i ze svého okolí, že někteří původní fanoušci to nemohou vystát. Od
Adacty znám všechny tři alba dobře a ač se mi nejvíce líbí asi první
album "Circullus Viciosus", protože je podle mě nejsyrovější, poslední
nahrávka Adacty mi nepřijde vůbec špatná. Líbilo se mi to, už když to
vyšlo na CD a těšil jsem se tedy pochopitelně i na vinyl. Ale je
zpětně trochu škoda, že vinylová verze neobsahuje nějaký další bonus
nebo zkrátka nějakou perličku na závěr oproti CD. Od současné Adacty
lze tedy očekávat solidní metal crustovou jízdu plnou silných
kytarových melodií. Těch vyhrávek tu opravdu není úplně málo a celkově
je pomalejší i tempo kapely, ale to neznamená, že by nahrávka nudila.
Asi nejlepší peckou je zde "Deväť hráčov", která ve mně evokuje něco
ze starších nahrávek Adacty. Mezi mé další favority patří pak třeba
rychlá jízda "Zbavený zmyslov" nebo "Posadnutosť". Texty Adacty jsou
oproti Jonestown více emotivní a často plné pocitů či znechucení nad
lidským konáním či náboženstvím. Určitě stojí za to si je přečíst.
Tedy dnes už vlastně spíše „staronová“ Adacta je skutečně hudebně o
nějaký ten metr jinde, než na předchozích dvou nahrávkách, ale jsem
přesvědčen, že pořád je to solidní crustový či crust-metalový masakr,
který jistě ještě neřekl své poslední slovo, alespoň tedy doufám!
No a nakonec mohu snad už jen napsat, že celé se to nahrávalo v
Professional Sound Studiu v Praze pod taktovkou Pavla Kuřete Hejče.
Zvuk je tedy velice solidní a především kytary jsou skvěle nazvučeny,
ovšem aby ne, když na nahrávku dohlížel jeden z nejlepších zvukařů u
nás. Jsem tedy zvědav s čím obě kapely přijdou do budoucna, snad to
nebude trvat příliš dlouho. |
>>>
E n g l i s h >>>