|
>>>
LADISLAV OLIVA | 2014-12-10 >>>
 MASTER'S
HAMMER "Vagus Vetus"
LP (2014|09|05 Jihosound
Records)
Blekový se metálista neubrání dojetí
Je to vskutku pozoruhodná
situace, kdy v podstatě neexistující kapela nahrává desky, sbírá ceny
a budí všeobecný rozruch. Ale není třeba se obávat ničeho
katastrofického, neboť jak pánové zdůrazňují na svých webových
stránkách, pro nejbližších čtyřiaosmdesát let nepřipravují žádné
koncertní vystoupení.
Největší český metalový kult se jmenuje
Master's Hammer a toto je jeho celkově šesté album, z toho již třetí
vydané po pět let starém nečekaném návratu. Pokud někomu tato novodobá
intenzita tvůrčích intervalů zdá se být příliš vysokou, měl by si
uvědomit nejen to, že mezi novou a minulou deskou je téměř totožný
časový odstup jako mezi minulou a předminulou, ale především větší než
mezi kultovními prvními dvěma alby.
Jenže zatímco návratový
počin "Mantras" (MASTER'S HAMMER "Mantras") spáchala v podstatě klasická sestava z dávných časů,
na těch následných dominuje Franta Štorm, ve větší či menší míře
doplňovaný dalšími kumpány, jimiž jsou protentokrát Necrocock a
Silenthell. Což sice dopadá skvělým způsobem, ale i tak by mohlo
přinášet zřetelnější hudební posun oproti realitě. Přestože mnozí
metálisti mohou prskat, možná by to příště chtělo více experimentů v
duchu těch, které nabízely kdekým nenáviděné, leč z mého pohledu velmi
pozoruhodné "Šlágry", popřípadě závěrečná třetina "Mantras", tedy ta,
která vyšla pouze na kompaktu a nikoli na vinylu.
Pokud tedy
posluchač očekává blekmetálový rachot, místy dozdobený žánrově méně
tradičními momenty, dočká se právě jej. Totéž platí pro Štormův
typický a tradičně zcela jedinečný skřehot, často prokládaný
melodickými a někdy až sebevýsměšně působícími refrény, jak o tom
svědčí zejména prozpěvování v komposici "Chrchel". Také nové album je
tedy hudebně převážně stará škola, ovšem pojatá sebeironickým způsobem,
navazujícím na osobitou atmosféričnost starých songů, což kupodivu
funguje i v dnešní době. Celkové zvukové ladění totiž nejenže vyhovuje
právě oněm blekmetálovým konzervativcům, nebo alespoň většině z nich,
ale naprosto zjevně oslovuje i mladší ročníky.
A pakliže
někteří jedinci mají tendenci nové nahrávce vytýkat programované bicí,
patrně i v tomto případě jde o skuhrání tradičních metálistů, často
možná až přehnaně lpících na nástrojovém provedení. Já osobně však
naštěstí nejsem žádný ortodoxní metálista, hudbu vnímám trochu jinak,
takže pokud by se o tom všude nemlelo, nejspíš bych si onoho
programování snad ani vůbec nevšiml.
Tradiční pozornost
samozřejmě zasluhují jako vždy bravurní texty, plné zastaralých nebo
netradičních výrazů. Některé jsou sice na hranici srozumitelnosti,
případně vyžadují bližší znalost právě probíraného tématu, přesto, byť
s podmínkou úporného soustředění se, vykazují obvyklou působivost. Již
dříve zaujala singlovka "Pod vrstvou prachu", kde „blekový se
metálista neubrání dojetí, zří-li v jedné škatuli vraha se svou obětí“,
značná pozornost ovšem patří i několika dalším perlám, z nichž ty
vůbec nejblyštivější si lze rovněž ocitovat.
Inspirována jistým
obrazem ohromuje "Panuška", vznášející pozoruhodný dotaz na to,
„jak
by vypadaly katolické hřbitovy, kdyby Římané místo křižování věšeli?“,
načež se posluchač dočká odpovědi, že „v mihotavém světle svíček stojí
řádky šibeniček a na každé z nich visí ten, jenž je lidstvu zaslíben“.
Skoro až z toho sálá magicky morbidní atmosféra legendárních
Erbenových balad.
Další perlu představuje "Špacírka", v níž je
vysloveno přání ve znění „chtěl bych mít laserové ukazovátko ukryté ve
vycházkové holi a kam já tou špacírkou namířím, všechno se v atomy
drolí“, s čímž zřetelně souvisí přání „toulat se krajinou člověkem
zhyzděnou, vymazat betonové nadjezdy a zlikvidovat všechny svítící
objekty, aby bylo vidět na hvězdy“. Především text této písně
poskytuje skvělý návod k tomu, jak lze od pradávných pekelných témat
postupně dospět k čemusi výrazně jinému.
"Zvířecí zvuky" se
vracejí do vlastního pravěku, do časů, kdy „musa pravá nad zkušebnou
žila, slyšela, jak první demo se dělá. Uprostřed jednoho tvrdého kusu,
který se protivil dobrému vkusu, její sluch hudební zakročit velí,
zrovna když schlager ten natáčeli. Na konci písně, když nástroje
ztichly, vloudil se komentář přesný a rychlý: Fanoušku, bez těch
zvířecích zvuků by to nešlo?“ Tomuto dobovému sdělení odpovídá rovněž
hudební ladění tohoto kusu, postavené na metálově přímočařejším a
nářezovějším podloží.
Atmosféru událostí proběhlých "Na
kanibalských jatkách" nebo zhýralých popěvků "Receptura" a "Beedi" pak
naprosto dokonale uzemňuje závěrečné "Nengemengelengem", tedy totálně
zneuctěná lidová píseň. Sebeusvědčující důkaz práchnivění, senility a
vypitosti, jak o tom nádherně svědčí finální tvrzení „chlangast nángás
všegechnyngy zangabingijenge!“, což kupodivu dokáže ocenit i takový
nenapravitelný abstinent jako já či jiná podobně nechutná individua.
Jestliže slova místy berou dech, pak provedení vinylové edice budí
jisté rozpaky. Na první pohled vše vypadá skvěle. Nejen lakovaný obal,
ale také vnitřní booklet zdobí četné kresby, jež představují výborný
doplněk právě oněch veršů, takže opticky vše působí naprosto důstojně.
Skutečnost, že oproti kompaktu byla vynechána vinylově již dříve
vydaná singlovka "Pod vrstvou prachu", je zcela logická, nicméně by
při té příležitosti její text nemusel být obsažen v příloze. Nijak
zvlášť nevadí, že názvy skladeb nejsou na tradiční zadní straně obalu,
ale pouze uvnitř, při srovnání jejich soupisu a samotného vinylu však
nemile překvapuje zjevný nesoulad v písňovém vymezení obou stran desky.
Podobné nepřesnosti bude vhodné si příště lépe pohlídat.
Mnozí
posluchači tvrdí, že předchozí „Konve“ (MASTER'S HAMMER "Vracejte konve na místo") byly o něco lepší, což může
být otázka zvyku na minulé a dočasného nezvyku na aktuální album.
Každopádně lze jedním dechem dodat, že také v čerstvém případě jde o
něco, co vysoko převyšuje průměr kvalitativně notně kolísavého českého
metálu.
Pokud vzpomenu na všechny staré nahrávky plus roku 1991
na vlastní oči viděný koncert, kde přímo v albovém pořadí zazněl úplně
celý „Ritual“ (MASTER´S HAMMER "Ritual",
resp.
MASTER'S HAMMER "Ritual") a na nějž mám dodnes velmi živé vzpomínky, pak
nejenom veškerá minulost, ale i nová éra působí natolik smysluplně, až
to fascinuje. |
>>>
E n g l i s h >>> 
