Rozhodl jsem se bojovat proti dnešní pomíjivosti tím, že
nevygeneruju report z akce ještě před ukončením samotného koncertu,
ale s odstupem, a klidně značným. Jestli totiž událost stála za to,
čtenář se k ní rád vrátí a nebude se týkat jen bezprostředního
uzavření dění toho kterého dne či týdne. A taky jsem neměl moc času a
klidu, které reporty vyžadují, mají-li za něco stát.
Na svůj
report jsme sami, ani tahle parafráze názvu poslední desky
HEIDEN mě nezaskočí, tak jako kapelu nezaskočilo jít za
hlasem svého srdce a vydat desku, kterou cítí, bez ohledu na původní
žánr a potenciální ztrátu starých fanoušků.
Album "Na svůj příběh jsme sami" mě zaujalo jak hudebně, tak náladou a
přirozenou nadstavbou jistého outsiderovství natolik, že jsem se
rozhodl pomoci mu na svět ve formě vinylové. K tomu se následně
slušelo udělat křest, a když vloni měla kapela na festivalu Magick
Musick v Čermný u Sušice takový ohlas, nebál jsem se myšlenky pojmout
jej přímo v Sušici.
Klasických fanoušků, kteří si třeba vloni koupili desku kapely, mnoho
nedorazilo a nebudeme se zdržovat úvahami proč, většina ne příliš
početného publika byli lidé neoslovení, kteří se s kapelou setkali
poprvé a nebyli zatížení předsudky. O to však cennější publikum. Počet
koneckonců není měřítkem kvality prožitku, a ten byl každopádně silný.
Heiden hráli skladby z aktuální desky i ze starších a jejich koncert v
přítmí kavárenské zahrady obložené kamenem budil dojem melancholie
nastupujícího podzimu; až takovým synonymem působil odcházející
květnový den, přes který bylo tak krásně, že jsme se nemuseli
zatěžovat stavbou stanu coby improvizovaného pódia.
Modré album bylo pokřtěno Kverdem a moravskou slivovicí, mě bylo ctí
jej uvést na svět, představit veřejnosti a po samém aktu vydrhnout
houbičkou a jarem. Kdybyste se stavili v Jablíčku, mrkněte přímo nad bar,
to album tam dosud je jako relikvie zde událého květnového aktu.
O precizní zvuk koncertu se postaralo duo MINISTARK z
Rabí, které jsem měl tu čest vybrat jako první kapelu večera. Ukázky
na webu zněly slibně, ale naživo dvojice zametla s posledním
předsudkem toho, že elektronická hudba se zdravě sebevědomým zpěvem a
obsahem funguje i na tzv. místní scéně.
Fotografie: Kateřina F. Löffelmannová, Eduard Lískovec, Berry
>>>
E n g l i s h >>> 
