|
>>>
BERRY | 2015-01-16 >>>
 UNKILLED
WORKER "Season Of Doom"
LP (2013 Silver Rocket)
Experimentální polohu rozervaného debutu pohlcuje neukázněná
psychedelie
Unkilled Worker debutoval
vinylem otevřením ságy malých splitů řady Aran Epochal, kde předestřel
svou tehdejší vizi, upouštění páry ve stylu bluesového post hard coru
s maximálně naléhavým vokálem a textem. Tolik citace z dobové recenze
UNKILLED WORKER "Illusions Of Nation" | ARAN EPOCHAL "Malej život"
z roku 2009.
Co se od té doby událo a o čem jsme neinformovali?
Za prvé, krátce po singlu vyšlo v roce 2009 debutové CD "Faithcollapse",
které domovský label označil lehce nadneseně jako post-industriální
protest-noise. Zas tak daleko od pravdy však nebyl. 12 skladeb
ukrytých v nádherném papírovém obalu definovalo sólového Todda
Nesbitta jako nedělitelnou položku katalogu Silver Rocket,
minimalisticky se vyjadřujícího osamoceného hráče, jehož tvorba, zápal
a důraz dával v šanc jasný důkaz, že i když jsi sám, dokážeš velký
věci.
Album bylo hlasité, hlučné, v dobrém smyslu slova
neurvalé a angličtina z hrdla rodilého kanaďana zní přirozeně a
přidává na důvěře slov, která deklamuje nebo vyzpívává jak při
nejsyrovějším výprasku, kterého se jen lze od jednotlivce dočkat.
O čtyři roky později vyšla u stejného labelu druhá velká deska, CD
byly jeho ústředním výborem zrušené, tedy fyzicky výhradně na vinylu.
Černá deska je zabalená ve stylově neutěšeném motivu, se symbolicky
opět matným povrchem obalu. Zatímco debutu dominovala opuštěná továrna,
druhé desce dominuje opuštěné koupaliště. Prdel to není ani v práci,
ani na prázdninách. Svět není černobílý. Na bílou zapomeňte, chcete-li
stát rovnýma nohama v realitě, kterou přežijete jenom s kytarou v ruce.
Jehla se zakusuje do gramodesky a zatím poslední deska Unkilled
Worker zní zvukově monumentálněji, a nejen proto, že vinyl by měl k
hard'n'heavy písničkářům patřit stejně jako nemilosrdná kytara,
varovný, rozervaný hlas a strniště na tváři. Unkilled Worker nasazuje
nejvýraznější hit hned s druhým songem, kde přeskakuje z jednoho břehu
na druhý, téměř šeptá a skoro řve. Naléhavost strun a poloh hlasu v
"Oceans Of Harm" mnou doslova mrskla o vybájenou atmosféru nejhlubšího
sklepa New Yorku druhý poloviny 60. let, přenesených předloni do
nejhlubšího sklepa v poslední Praze. Todd výrazněji sešlápl pedál
psychedelie. Ládovat šlukovku a k tomu tuhle desku, to je regulérně na
dočasnej odpis.
Uvnitř desky je jednoduchej inlay ve formátu A4
s černobílou fotkou, komentáři ke vzniku desky (pět songů z osmi bylo
napsaných během jediné hodiny jednoho tajemného dne roku 2011, atd.) a
texty kraulujícími temnou realitou současného světa.
O desce
jsme v době vydání neinformovali, ale to pochopitelně nijak
nazabránilo tomu, aby se v anketě Best Czech Vinyl Disk umístila na 8.
místě, tedy stala osmou deskou roku 2013 (mimochodem, mrkněte na horní
řadu desek v novém pozadí tohoto e-zinu).
K obalu bylo vše
podstatné řečeno průběhem recenze. Nezmíněné byly etikety vinylu,
které - v souladu s předním a zadním motivem obalu - značí strany,
nicméně příště bych volil jejich barevnou verzi, černobílá neexistuje,
jak už jsem psal - a ani v tomhle detailu nefunguje.
Druhá
deska Unkilled Worker je po patnáctý za mnou a mohu-li na závěr jen
krátce charakterizovat posun, pak experimentální polohu rozervaného
debutu pohlcuje neukázněná psychedelie. Nelze stát na místě, to může
jenom srdce tohohle upřímnýho hromotluka s kytarou v rukou a třískami
z ní kolem sebe. Struny vrací naléhavost a tak jako je pokaždý silný a
magický slunovrat, tak je zatím každá deska Todda Nesbitta nepsaný,
hrubě malebný strunovrat. |
>>>
E n g l i s h >>> 
