|
>>>
LADISLAV OLIVA | 2009-12-09 >>>
 VYPSANÁ
FIXA "Klenot"
LP (2009 San Piego Records)
Fixa z vinylu jako vzácný klenot
Nedávno kdosi prohlásil, že
revolucí v šíření hudby nejsou ty různé módní prapodivné formáty,
které ani nemají obal, všelijaké ty takzvané empétři a podobné
nesmyslné blbosti. A že skutečnou revolucí bude, až nějaká česká
mainstreamová kapela konečně zase jednou vydá vinyl.
Kýžená
revoluce proběhla v říjnu, kdy do černých drážek byla zaznamenána
Vypsaná Fixa. Jde po šestnácti letech o tuzemský rockový titul, který
lze nalézt v oficiálních prodejních žebříčcích a jenž přitom existuje
v gramodeskovém formátu. Tehdy na podzim 1993 vinylově stačil vyjít
Alkehol, Hagen Baden, Mňága & Žďorp a potom už nic. Jen výjimečně
nějaký ten popík, folk či hip-hop, ale nic vyloženě rockového a přitom
prodejně žebříčkového. Tvrdých vinylů samozřejmě vyšla celá řada, ale
pouze v metalovém, punkovém a především hardcorovém podzemí.
Mainstreamový nezájem o vinyl, který vloni prolomila až Lucka
Vondráčková, tak konečně našel i rockovější pokračování a snad ne
poslední, protože se proslýchá, že po více než 16 letech se má k
vinylu znovu vrátit Kabát.
Vinylový "Klenot" vypadá i hraje
výborně. Obalový motiv je dokonce širší, protože zatímco na CD je ta
holka vidět kousek pod pás, což je tedy pěkná podpásovka, na LP až
téměř po kolena. Vzadu jsou víceméně jen slovní údaje a uvnitř
čtyřstranný vnitřňák, který z jedné strany nabízí texty a fotky,
zatímco z té druhé pexesově opakovaný totožný motiv.
Tak trochu
nemilou skutečnost, že dle obalu i etikety úvodní song strany B ve
skutečnosti uzavírá stranu A, možno přičíst zřejmě nezkušenosti kapely
s formátem, u nějž je třeba předem počítat s dělením na dvě přibližně
stejně dlouhé strany a podle toho sestavit pořadí písní. Zato
pochválit lze fakt, že kapela opustila velkofirmu a počin si vydala
sama.
Album "Klenot" by se klidně mohlo jmenovat "Luxus" nebo
"Přepych", přičemž by neustále byla vystižena jeho tvůrčí podstata.
Kapela se vydala nahrávat do Londýna, kde za ní stáli dávno již
osvědčení producenti Dušan Neuwerth a Jan P. Muchow. Mixu se ujal muž
s opravdu příhodným příjmením Guy Fixsen a celá tato sranda stála
hodně přes milion korun. Jestli to mělo smysl, je sporné. Album zní
nepochybně skvěle, to bezesporu ano, leč nezdá se, že by znělo nějak
extra lépe než minulé album "Fenomén" či obecně vzato značná část
nahrávek z českých studií. Čili se nabízí poznání, že by se klidně
mohlo natočit u nás, nejspíš by to znělo stejně dobře a navíc by se
hodně ušetřilo. Domněnky o výrazném zvukovém rozdílu českých a
anglických studií jsou jen hezký mýtus, jemuž někteří Češi rádi věří.
„Trochu chytřejší Kabát“, „rockovější Mňága & Žďorp“ či „pozdní
ozvěna Nirvany nebo Pixies“. Například takto a zřejmě i všelijak
podobně byla Vypsaná Fixa v minulosti označována. Že tomu může být i
jinak, vydatně naznačil "Fenomén", kde se někdy ostrý a jindy jemnější
kytarový základ zdařile prolnul s elektronickými prvky. V tomto směru
není "Klenot" žádným dalším posunem k experimentům, ale spíše
potvrzením vlastních rockových kořenů. Kapela přesto nijak nestárne a
velice časté označení „gympl rock“ tak zůstává v platnosti. Stejně
jako ona pro kapelu tolik typická výrazová ležérnost a ledabylost.
Když se vstupní "Naše nebe" rozvine do punkově ostré gradace, je
to jasná a později dostatečně stvrzená známka převažující kytarové
dominace. Takto vyzbrojená je nejen výrazná hitovka "Holka s lebkou",
ale také další neméně poutavé písně, z nichž "Panenka Chou-chou" a
"Sirény" těží hlavně z důrazně strojové rytmiky, zatímco "Velká láska"
či "Duchové" spíše z odlehčené, zahuštěné plošnými nálety
zbustrovaných kytar. Mezi vrcholy rozhodně patří i rapovým závěrem
vybavený titulní "Klenot", kde stejně jako mnohde jinde vládne poměrně
silný refrén. Přeslechnout nelze ani psychedelický nádech, jenž
naznačuje "Psychokuna" a potvrzuje "Okresní knihovna", navzdor značné
délce a rozvláčnosti další vrchol kolekce. Snad jen oba folkovější
popěvky zůstávají ve stínu těch minulých. Nedostatkem některých písní
je také občas trochu křečovitý přechod mezi slokou a refrénem.
Naprosto osobité zůstalo slovní sdělení, již tradičně postavené na
jakoby nahodile uspořádaných myšlenkách, mezi nimiž dobře vynikají
časté prvky vzájemného souznění („Já jsem mimo a ty taky, budeme mít
klub“, „Dej mi dárek, budem bratři“), náznaky historek i mňágo&žďorpské
bezdění („Budík tiká na stole, baterie má ještě na několik let, venku
je svět, z kterýho nikdo nepřijde, něco tady nehraje, nehraje nic a
nic se nikam nepohne“), záchvěvy fotbalových priorit („Liverpool hraje
doma, a to se jí moc líbí, když trapný AC Milán dostane tři góly“), a
tu a tam i nějaká ta zásadní filozofická otázka („Kam zmizí kofein z
kávy bez kofeinu?“). Čili přesně to, na co je fanoušek kapely zvyklý.
Milým překvapením jsou nejen zajímavě vymyšlená jména Tatranka
Kofeinová a Klenot Eskortová, ale především věru překvapivý odkaz na
zapomenutou českou kapelu Dirty Pictures.
Při srovnání s
poněkud chemičtější nahrávkou "Fenomén" je sice zřejmé, že kapele
vyhovuje spíše syrovější rock, přesto byla předchozí deska kupodivu
trochu lepší, neboť obsahovala ještě větší počet skutečně výrazných
písní. Nicméně i "Klenot" je potvrzením velice dobré tvůrčí formy a
také toho, že Vypsaná Fixa je momentálně albově lepší než třeba
Wohnout. A co je hlavní, konečně se nachází na historicky základním
hudebním nosiči. |
>>>
E n g l i s h >>>