|
>>>
LADISLAV OLIVA | 2011-07-01 >>>
 FESTA
DESPERATO "Psi Vatikánu"
LP (2011 Insane Society Records)
Starý materiál nerezaví, ale černá! – part II.
Brněnská Festa Desperato
konečně vinylově zhmotňuje své tóny. Sedmipalec
FESTA DESPERATO "Nový
Babylon" (2006) sice zdárně vyšel, jinak ovšem
nosičovou výbavu skupiny dlouho tvořily pouze magnetofonové kazety
"Prvních..." (2003) a "Život ve hříchu" (2005), přičemž ta druhá se
teprve až loni, po více než 5 letech, dočkala zasloužené sedmipalcové
edice. Rok připravované a dlouho očekávané album "Psi Vatikánu" mělo
delší cestu na svět, ale vše se v dobré obrátilo, takže v návaznosti
na docela nedávnou kolegovu recenzi
FESTA DESPERATO
"Život ve hříchu" lze tvrdit, že soubor
konečně začal výrazněji černat, přestože v tomto případě nejde o zase
až tak starý materiál. Každopádně však silný a přesvědčivý.
Seskupení tvořené některými členy kapel Risposta a Evidence smrti má
již dostatek zkušeností na to, aby nahrálo něco smysluplného a
současně bylo schopné i menšího vývoje. Hardcore-crustový základ sice
zůstal, od punku však došlo k přesunu blíže k metalu, což je v
posledních letech velmi častý směr. Nepatrně ubylo rychlosti a naopak
přibylo hutnosti, které prospívá až nečekaně skvělý zvuk. Vše tedy zní
přesně tak, jak má. Surově znějící kytary se ženou vpřed s podporou
úderných bicích, vokalista do toho přispívá svým drsně položeným
hlasem a to celé občas zpestří nějaké to sólíčko. Nic objevného, ve
svém žánru však poctivá a povedená záležitost. Rytmicky je to sice
místy trochu těžkopádné, takže více přímočarosti by rozhodně
neškodilo, ale i tak dobrý počin.
Samozřejmostí jsou kvalitní
texty, uvnitř vybavené i přiloženými komentáři. Název desky či
obalovou kresbu nutno chápat jako výraz odporu k církevním autoritám,
ke slovu se ale dostávají i jiná témata, například osobní apatie
namísto snahy o změnu, mediální mýtizace války či moderní pojetí
veřejného prostoru. Tedy znovu nic netradičního, přesto v úderném a
obhájitelném zpracování. Překvapením je ovšem song "Supi", zabývající
se současným neutěšeným stavem pohřebnictví, jež má do piety hodně
daleko. Stačí kousek ocitovat - „Jak mračna supů na mrtvý těla
snáší se prodejci věnců a krypt, perou se o maso, hlodají kosti,
říhají v smutečních melodiích.“
Deska vyšla na černém
vinylu, zabalená do černobílého obalu, jenž tvoří velký skládaný
šestipanelový plakát. Nic luxusního, ale k takto syrové produkci to
naprosto pasuje. Stejně jako natvrdo opravované překlepy v rámci
strojopisně psaných textů a informací. |
>>>
E n g l i s h >>>