|
>>>
JOHAN | 2009-09-28 >>>
 PRAŽSKÝ
VÝBĚR "Komu se nelení - tomu se ženění" / "Jó, já se mám, že je Olda
přítel můj"
7" SP (1982 Panton)
Nová vlna poprvé... a na dlouhou dobu naposled!
V roce 1980 se dala dohromady
jedna z nejdůležitějších skupin české rockové historie. Již od
poloviny 70. let existující, ale 2 roky stagnující jazzrockový Pražský
výběr výrazně obměnil sestavu i hudební směr. Dvě silné individuality
– Michal Pavlíček (kytara, zpěv) a Michael Kocáb (klávesy, zpěv) – se
obklopily spoluhráči z bývalých kapel (Jiří Hrubeš – bicí, Ondřej
Soukup – baskytara, Jiří Tomek – bonga, zpěv) a „nová“ kapela byla na
světě. Nová vlna rocku, která dorazila pokoutními cestičkami i do
Čech, se pro kapelu stala inspirací, jazzové kořeny základem a
instrumentální schopnosti prostředkem k velmi rychlému vzniku nového
repertoáru a zahájení koncertní činnosti. V roce 1981 odešel Ondřej
Soukup do doprovodné skupiny Karla Gotta, a záhy i Jiří Tomek. Michael
Kocáb už ale měl vyhlédnutou novou posilu – ze Zikkuratu přetáhl
basáka Viléma Čoka. Kvartet Kocáb, Pavlíček, Čok, Hrubeš lze považovat
za nejslavnější sestavu Pražského výběru, která vydržela do roku 1983,
kdy kapelu postihl zákaz činnosti.
Ještě předtím, v roce 1982,
se Pražský výběr dokonce objevil na televizní obrazovce, v Televizním
klubu mladých odehrál česáčům chmele skladbu „Jó, já se mám, že je
Olda přítel můj“ a představil se tak divákům Československé televize,
ve které působilo divoké pobíhání a extravagantní projev kapely jako
pěst na oko. V témž roce vychází singl, na kterém se kromě „Oldy“
nachází skladba s ujetým názvem „Komu se nelení - tomu se ženění“,
přičemž u obou se o texty postaral František Ringo Čech.
Obě
skladby, ač každá úplně jiná, velmi dobře charakterizují tehdejší
tvorbu Pražského výběru. Nespoutané hrátky kytary a kláves, dunivá
basa, splašené bubny, ujeté vokály – Encyklopedie jazzu a moderní
populární hudby přináší výstižnou charakteristiku (a protože si
myslím, že lépe to vystihnout nelze, dovolím si citovat):
„Nepřeberné množství melodických, harmonických i aranžérských nápadů
skupina rámuje nezbytným čtyřdobým taktem: neúprosně pulsující tvrdá
rytmika s nevšedními nosnými basovými figurami žene před sebou
Kocábovy kratičké syntezátorové motivy, které se objevují a vzápětí
ztrácejí, a Pavlíčkovy znamenité kytarové riffy.“ Tak, tak.
"Komu se nelení - tomu se ženění" (alternativní název, který
kapela také používala, byl "Haťa Paťa") je pomalejší a převládá v ní
Kocábův teatrální zpěv. Čechův napůl abstraktní text je asi jeho
nejslabší prací pro Pražský výběr. Přesto se díky komunistickému
plátku Tribuna proslavil, ostatně následujících pár řádků mělo fatální
následky v podobě čtyřletého zákazu: „S oblečením si v ničem
nezadává úroveň hudby a textů. Jednotvárné, opakující se melodie
(pokud se tak dá mnohadecibelový zvuk vůbec nazvat) doprovázející
texty, za jejichž autory by bylo možné považovat spíše chovance
psychiatrických léčeben, než lidi, kteří se vydávají za „umělce“.
Bohužel, věc je složitější a vážnější. Texty, v nichž se např. opakují
„důmyslná“ slova „kaťa, paťa, haťa“ (Pražský výběr) ... vypadající
jako výplod chorého mozku, jsou ve skutečnosti výrazem nihilismu a
cynismu, hluboké nekulturnosti a ideologických přístupů, které jsou
socialistické společnosti zcela cizí.“ Tečka! „Olda“ je
svižnější, o zpěv se dělí Pavlíček s Kocábem a občasným jekem přispívá
asi i Čok. Recesistický text o Oldovi, který „je vetešník, sbírá staré
krámy a hlavně peníze, a peníze si nechá a krámy dá mně, tak si oba
žijem, přímo náramně“, se Čechovi povedl nepoměrně lépe.
Singl
měl být předzvěstí velké desky, která byla v roce 1982 nahrána. Jenže
„díky“ zmíněnému zákazu spatřila světlo světa až o 6 let později. Více
o ní i dalším působení kapely v recenzi
PRAŽSKÝ VÝBĚR "s/t". |
>>>
E n g l i s h >>>