Hlavní stan  |  České vinyly  |  Recenze  |  Rozhovory  |  Odkazy  |  Kapely

Hledané  |  Nabídka  |  Inzerce  |  Poznámky  |  O nás  |  Kontakt  |  English info


>>>   R e c e n z e   >>>   PRAŽSKÝ VÝBĚR "s/t"

English version is not available now>>>   E n g l i s h   >>>   

>>> JOHAN | 2009-09-28 >>>

PRAŽSKÝ VÝBĚR "s/t"

LP
(1988 Panton)

Nepoměrně lepší "Straka v hrsti" než Pražský výběr* v láhvi

Letos uplynulo neuvěřitelných 27 od vzniku jedné ze zásadních (a podle mnohých vůbec té nejvíce zásadní) desky české rockové historie. V roce 1982 byl Pražský výběr na vrcholu popularity – kvartet Michal Pavlíček (kytara, zpěv), Michael Kocáb (zpěv, klávesy), Jiří Hrubeš (bicí) a Vilém Čok (baskytara, zpěv) vydal singl PRAŽSKÝ VÝBĚR "Komu se nelení - tomu se ženění" / "Jo, já se mám, že je Olda přítel můj", získal si zástupy fanoušků, ale žel i odpůrců. „Díky“ neúnavné snaze „těch druhých“ nejen že nahrané album, které se mělo jmenovat "Straka v hrsti", nevyšlo, ale kapelu navíc postihl zákaz a v roce 1983 se musela odmlčet. Nahrané album kolovalo republikou na kazetách a kotoučích, tradovalo se, že deska vyšla a hned byla stažena z prodeje (to asi není pravda) nebo že vinyly byly vylisovány a zničeny (což je možné). K oficiálnímu vydání došlo až v roce 1988, kdy komunistické ledy začaly tát a kdy měl obnovený (už jen) Výběr na kontě eponymní desku z roku 1987.

„Straka“ tedy vyšla s šestiletým zpožděním, přesto to byla veliká událost a v „Jungmannce“ se před prodejnou Pantonu stála nekonečná fronta. Každý šťastný kupec si pak dlouho prohlížel obal, hlavně zadní stranu, na které našel koncertní fotku kapely z roku 1988 pořízenou tak, aby nebyl vidět bubeník (Jiří Hrubeš v roce 1985 emigroval, při dalším rozjezdu v roce 1986 jej nahradil Klaudius Kryšpín) a hlavně vtipnou kresbu publika, na které se nachází celá řada svérázných postaviček, Ferdou Mravencem počínaje a hokejistou v bruslích konče. Titulní strana pak patří Arturovi Ropotámovi, maskotovi kapely, který se nad Václavským náměstím prohání na invalidním vozíku (a samozřejmě nemůže chybět ani na zadní straně přebalu). Kamil Lhoták odvedl dobrou práci, ne už tak grafik (nebo kdo?), protože na obalu schází řada podstatných informací, hlavně sestava skupiny. Ani na vložený list s texty ne(z)byly peníze (nebo ochota).

Popisovat dnes všech 11 skladeb se zdá být oním pověstným nošením dřívím do lesa. Pochybuji, že by byť jediný čtenář těchto řádků nahrávku neslyšel. Takže se pokusím podívat na album podrobněji z trochu jiného úhlu. Skladby lze v podstatě rozdělit do několika skupin – a kritériem pro jednotlivé kategorie budiž texty. Jejich autory jsou F. R. Čech, V. Čok, M. Kocáb, J. Tomek, J. Hiadlovský, M. Pavlíček a J. Novotný. Takový počet textařů by mohl znamenat poměrně velkou ideovou roztříštěnost a ono tomu tak skutečně je.

Z mého pohledu pocházejí nejlepší texty z pera F. R. Čecha. Ten se vyřádil ve čtyřech skladbách ("Hrabě X", "Pražákům je hej", "Můj koníček", "Zubatá") a všechny lze, samozřejmě nejen kvůli textům, považovat za mega hity. Čechovy texty sice na první pohled vypadají jako kravinky, ale při pohledech dalších v nich lze objevit i nějaké skryté významy, které ve své době provokovaly celý cenzorský stav. Samota Hraběte X (vcelku neotřele zpracované upírské téma) může být samotou rockového hudebníka či člověka stojícího stranou dění, Pražáci sice nezablouděj, ale většina lidí v době komunistického zlořádu bloudila sem a tam, koníčkem uvědomělého občana by rozhodně neměl být chov krys (zde se promítají autobiografické zážitky nikoliv Čecha, ale Pavlíčka, který svého času pracoval v kotelně, která se „myšími kožíšky“ hemžila; většina posluchačů ale považovala za krysy komunisty) a Zubatá mocipány provokovala, protože negativismus se tehdy prostě nenosil. Čech tehdy kapele vytrhl doslova trn z paty, většina skladeb se nejdřív hrála na koncertech se svahilskými „netexty“ – jak vzpomíná M. Kocáb: „Nebylo to v tom, že jsme chtěli zpívat svahilštinou. Prostě jsme nestačili udělat texty. Nestihli jsme to. Psát jsme je neuměli a dlouho jsme hledali někoho, kdo by nám ty písničky otextoval. Nakonec se trefil František Ringo Čech. To byly dobrý texty, takový připitomělý, ale vždycky nesly nějaký poselství, těžko pochopitelný pro nás, ale hlavně pro komouše. Což se jim samozřejmě nelíbilo.“

Ale i svahilština se na album dostala, hned ve třech skladbách. Přetextovat „Straku v hrsti“ by asi bylo zločinem, tak roztomilé tlachání nelze slovy nahradit. Naproti tomu "Bangabasava" a "Tango Ropotámo" nějak extra interesantní „neslova“ neobsahují.

Asi nejzávažnější jsou texty k "S.O.S." a "Proč jen já" – první napsal Michael Kocáb, druhý Josef Novotný. Kritika honby za penězi, ve které to tak trochu odskákal i bývalý basák Ondřej Soukup, který Pražský výběr v roce 1981 opustil a šel vydělávat do skupiny Karla Gotta, se Kocábovi podařila nad očekávání. Stejně tak Novotnému zprostředkování pocitů nepochopeného člověka, který nechce uhnout ze své cesty a „měnit styl“.

Zbývající dvě položky se tak trochu vymykají. Čokova "Na Václavském Václaváku" je slovními hříčkami vyšperkované láteření nad složitostí Prahy z pohledu ztraceného dítěte, Kocábovo "Nádraží" pak asi nejméně interesantním textem, v podstatě o ničem.

Hudební stránka alba osciluje mezi několika styly, jejichž fúze se na začátku osmdesátých let 20. století nazývala nová vlna. Ta měla nejen typicky hudební atributy, ale také určitá pravidla v oblékání (masky, paruky, podivné kostýmy) a vystupování (teatrální gesta, divoké taneční kreace) a Pražský výběr se všemi „pravidly“ řídil. Přidal k nim nadprůměrné instrumentální a skladatelské schopnosti všech zúčastněných a v osobě Michaela Kocába našel extravagantního frontmana, který svými bizarními vokálními polohami posunul kapelu do extrému. Hned v úvodním „Hraběti X“, temnější čistě rockové kompozici, s hlasem míří do takových poloh, že jde spíše o teatrální performanci než typický vokální projev. Následující Čokův „Václavák“ (původně z repertoáru jeho bývalé skupiny Zikkurat) je silně načichlý punkem a Vilémův čokující (jak kdysi někdo parafrázoval jeho šokující hlas) projev posunuje Pražský výběr do trochu jiných sfér. Titulní – netitulní „Straka v hrsti“ střídá až najazzlé motivy s takřka popovými klávesami. Úvod „Pražáků“ v podobě kytarových riffečků a basového dunění je nezapomenutelný, stejně jako následující nespoutaný živelný rock s kytarovými ekvilibristikami. Zajímavostí pak budiž skutečnost, že skladbu v roce 1984 proslavil F. R. Čech, který v často vysílaném televizním klipu běhal jako vesnický trumbera s kozou po Praze a hledal Celetnou, Týnskou, Příkopy, Plzeňskou i Francouzskou. Zatímco „áčko“ neobsahuje slabší skladbu, „béčko“ tak silné není. Vedle geniální potemnělé "Proč jen já" obstojí "S.O.S." s autentickým hlasem Ondřeje Soukupa a punkovým drivem potěší nespoutaná "Zubatá". Naproti tomu "Bangabasava" a "Tango Ropotámo" - snad i kvůli svahilštině - nikterak interesantní nejsou, závěrečné jednoduchoučké "Nádraží" pak vyznívá jako skladba z jiného světa a na albu působí vyloženě nepatřičně.

* Pražský výběr byla také obchodní značka socialistického lahvového vína

Recenze | Hlavní stan


Srpuls.CZ | Vdmusick © Λ-Ω Magick Disk Musick 

NAVRCHOLU.cz
MS IE [Win] 6.0 & Mozilla Firefox [Win] 1.5.0.4 >> 1024x768 pix.