|
>>>
LADISLAV OLIVA | 2012-07-03 >>>
 VYPSANÁ
FIXA "Čtyři slunce"
10" EP (2012 San Piego Records)
Čtyři slunce, pět písní, deset palců
Pardubická Vypsaná fiXa to s
vinylem myslí skutečně vážně. Když se tento nosič před třemi lety
začal zvolna vracet do obecnějšího povědomí, právě tato byla z těch
známějších skupin vůbec první, která se ke gramodesce odhodlala a na
vlastní náklady na ní vydala své tehdy nové album. Na podzim 2009 tedy
vyšel vinylový
"Klenot", o
dva roky později následovaný
"Detaily".
Zatímco v obou těchto případech šlo o klasické dvanáctipalce,
nejprve černý a poté modrý, čerstvým vinylovým zářezem je desetipalec,
tedy nosič, na kterém u nás za posledních patnáct let vyšla zhruba jen
necelá dvacítka titulů. Většinou šlo o výrazně undergroundový hardcore
všeho druhu, naopak teď vůbec premiérově s tímto počtem palců přichází
těleso z první padesátky Slavíka. Leč aby toho nebylo málo, vinyl je
bílé barvy, etiketa také, tu ale vylepšuje trojbarevné okruží. Pěkně
vypadající lakovaný obal na jeho zadní straně přímo osobně podepsal
Márdi.
Filmovou spolupráci si tato populární kapela poprvé
vyzkoušela již roku 2007 ve snímku "Václav", kde na pódiu vesnické
sokolovny a jednou také s Ivanem Trojanem hraje několik písní. Nově
obohacuje film režiséra Bohdana Slámy "Čtyři slunce", pro který
zplodila tentokrát zbrusu novou titulní skladbu. Pro toto nahrávku ji
doplnila několika dalšími, jež sice ve filmu nezní, přesto působí
trochu zakřiknutě a nevýrazně, jako kdyby byly tvořeny pro film a
jakoby se pánové báli udeřit do strun, aby se filmoví návštěvníci
náhodou nepolekali či přímo neutekli z kina.
Desetipalcové
minialbum nabízí jedenáct položek, v pěti případech však jde o krátké
filmové úryvky. Stejný je i počet obvykle průměrných písní. Typickým
příkladem se jeví hned úvodní "Fogiho mantra", která se ostřeji
rozjede až ke konci, ale hlavně trpí silnou nevýrazností a
zapomenutelností. Následné "Bolesti" kombinují poklidné sloky a
hřmotnější refrén, znovu však selhává ústřední vokální linka, jež se
jen z uctivé vzdálenosti přibližuje úspěšným starším hitovkám. Zjevné
zlepšení přináší "Benzínka", disponující špinavě poloakustickým
kytarovým zvukem, hutně basovým podkresem a konečně aspoň trochu
fungujícím nosným motivem. Se zadrženou přímočarostí vedená a do
průměru mířící "Cesta" pak předznamenává titulní "Čtyři slunce", jež
jsou sice nijak zázračnou, v rámci nahrávky však druhou jakžtakž
obstojnou skladbou. Finále tvoří velmi nudné ambientně elektronické
outro "Potřebuju klid", v druhé polovině doplněné i nějakým filmovým
monologem.
Zvukově a producentsky skvěle ošetřená nahrávka sice
náleží k tomu nejslabšímu v dosavadní tvorbě kapely, z čehož si ale
netřeba dělat těžkou hlavu, neboť jak prokázala hlavně tři poslední
řadová alba, tento soubor má určité schopnosti a ještě neřekl své
poslední slovo. A to snad ani na poli vinylovém, neboť k formátové
úplnosti už schází vydat pouze sedmipalec. |
>>>
E n g l i s h >>>