|
>>>
LADISLAV OLIVA | 2014-10-29 >>>
 VYPSANÁ
FIXA "Krásný smutný den"
LP (2014|05|09 San Piego Records)
Karma je Ondřej Ježek a dvě trsátka navíc
Vypsaná fiXa patří mezi těch
několik málo českých rockových kapel střední generace, které má smysl
pravidelně sledovat. Neoslňuje kdovíjakou skladatelskou genialitou,
aranžérskou košatostí či muzikantskou perfekcí, jenže o nic takového
se ani nesnaží. Její muzika vychází spíše z punkových základů, jež
sice dávno překonala nejen svým hudebním pojetím, ale částečně i
prostředím, v němž se pohybuje, přesto si ještě stále dokáže zachovat
alespoň část někdejší nespoutanosti, neučesanosti či rozevlátosti.
Oproti starým zasloužilým legendám zní přece jen mnohem energičtěji a
mladistvěji, oproti mladým poprockerům zase přirozeněji a také
drásavěji.
Tím spíše, že po tak trochu umírněnějších
předchozích albech se pánové částečně vrátili k syrovější muzice,
čemuž odpovídá také skutečnost, že desku produkoval a hostuje na ní
Ondřej Ježek z OTK, stejně jako Petr Marek z Midi Lidi a Todd Nesbitt
z Wollongong, Unkilled Worker či Unkilled Worker Machine, což je v
součtu dosti jiná komunita než ta vyloženě komerční, s níž jsou Márdi
a jeho kolegové velmi často kdekým spojováni.
Mnohé naznačuje
hned vstupní vypalovák "Kdo se s náma odpoutá?", v jehož spíše
ostřejším znění pokračují také svižnější "Boty proti bustru" nebo
pulsující "Krakow Glowny". Nemluvě pak o snad vůbec největším nářezu,
jaký kdy tento soubor nahrál. Nese název "Karma je Mike Tyson" a i
přes několik málo odlehčujících momentů se místy rozběsňuje natolik,
že lze mluvit skoro až o hardcoru. Zřejmě nemůže být sporu o tom, že k
těm nejlepším v rámci celé desky patří právě tyto songy, které pro ten
správný účinek je vhodné poslouchat výhradně na plné pecky.
Nicméně aby se běžný posluchač přehnaně neděsil, samozřejmě nechybějí
ani melodičtější písničky jako "Caddy", "Výhodou je" či jemně
akustická "Malá noční hudba", označitelná za vcelku vkusný a dobře se
poslouchající pop. Rozpačitěji dopadá „Bubák“, kde se toto slovo
opakuje natolik, až to působí lehce trapně, nicméně méně výrazně
dopadají také písně "Zapadá hipík", "Gigi" a kupodivu i titulní "Krásný
smutný den", jenž se zbytku alba vymyká nejen použitím pozounu, ale
vůbec svým swingovým pojetím. Závěrečné zpestření představuje
rozporuplná "Šůrka mikrofon", postavená na slovním vtipu, který se
někomu může zamlouvat více, jinému méně.
Také provedení desky
působí velmi dobře. Červený či modrý vinyl sice vypadá vcelku obvykle,
ale je vložený do podobně zbarveného vnitřního obalu a pohledného
hlavního obalu, a dále obohacený o čtyřstrannou přílohu a dvě trsátka
vyrobená z recyklované vypsané fixy, což pospolu svědčí faktu, že
veškerou hudbu je optimální si pořizovat výhradně v originálním balení.
Když se k tomu připočtou Márdiho typicky obtížně uchopitelné, ale
vcelku působivé texty, nabízí se poznání, že pánové sice nepřekonali
své albové začátky, natožpak skladatelsky i producentsky zatím
nejvyspělejší "Fenomén", ale předčili předchozí méně pronikavé "Detaily"
(VYPSANÁ FIXA "Detaily") či průměrné minialbum "Čtyři slunce"
(VYPSANÁ FIXA "Čtyři
slunce"). Protože nahráli desku, která
sice nepohne kormidlem tuzemských rockových dějin, ale vcelku dobře
uspokojuje touhu po normálním syrovějším bigbítu. |
>>>
E n g l i s h >>> 
